5. hodina
Magické zlaté kapradí a byliny Noci Svatojánské
Ano, staré magické herbáře uvádějí pověst o čarovném květu kapradí, který rozkvétá jen na chvíli o svatojánské noci a je střežen zlými duchy. V této době země vydává své poklady a je otevřena brána mezi světy duchů a mudlů. Rozestupují se skály i země, kde jsou uschovány poklady. V době tohoto rozkvětu se kolem kapradiny line krásná záře. Tento květ byl touhou mnoha čarodějů, neboť přinášel štěstí a činil svého nositele jasnovidným. Vypravovali se proto za ním do strží neprostupných hvozdů. Kapradí (Aspidium) roste zejména v hlubokých vlhkých lesích. Kdo chtěl mít zázračný květ z kapradí, který byl velmi důležitým pomocníkem při hledání pokladů, měl pod nalezenou a rozkvetlou kapradinu rozprostřít bílý šat, kam se měl zachytit padající květ. Kdo prý květ zachytil a nosil u sebe, byl neviditelný, rozuměl řeči zvířat, rostlin a stromů, měl ve všem štěstí a byl předurčen k objevení pokladu. Získat takový květ však nebylo vůbec snadné, protože ho prý střežily mocnosti temné.
Tradice této magické noc můžeme nalézt až ve starověku u mudlů. Oslavoval se slunovrat a pochází z keltské tradice.Křesťanská církev se snažila tyto pohanské rituály potlačit a tak zasvětila tento den Janu Křtiteli. Přesto se jí to nepovedlo, protože tyto rituály přežívají až do dnešních dnů. Skáče se přes oheň a hází se do vody věnce. Kromě zlatého kapradí, které té noci vykvétá byla v kurzu ještě mandragora a její mocné kouzlo přičarování milované bytosti.
Dívky hledaly devatero kvítí z kterého pak pletly věnec. Tím pak se zdobila jedle vztyčená na kopci. Pod strom se nanosilo chvojí a chrastí, zapálil se oheň na počest vrcholícího Slunce a kolem něho se pak tančilo a hráli se různé hry. Věnec upletený z černobýlu chránil od bolesti hlavy a očí. Uhlíky z ohně byly pak rozhazovány na pole, kde magicky zajišťovali velkou úrodu.
Devatero kvítí o Svatojánské noci noc z 23 na 24.června, letní slunovrat
Tajuplná noc propůjčuje svoji sílu i bylinám, které se využívají k čarování. Pokud hledáte lásku, nezapomeňte si natrhat laskavec. Když ho budete nosit u sebe, přičaruje vám muže.
V předvečer Svatého Jana také děvčata splétala věneček z devatera kvítí, aby se ve snu dozvěděla, kdo jim je souzený. Do devatera kvítí patřily bylinky léčivé a voničky, o tomto večeru s magickým účinkem. Recepty se ale lišily, uvedu tedy tyto nejznámější:
Přesný recept na Svatojánské kvítí není. Návody na složení se krajově liší. Do Devatera kvítí patří například svatojánský květ, růže, smolnička, chrpa, rozchodníček, čičmudíček, mateřídouška, zvonek a fialka. Svatojánský květ je kopretina, růže může být i šípková nebo rosa rugosa neboli růže svraskalá, smolnička obecná jsou takové ty lepkavé jako kohoutky, chrpa, rozchodníček, tím je podle některých zdrojů míněn běžný rozchodník ostrý, ale myslím, že by to mohl být kterýkoliv rozchodník, čičmudíček, tak to je prachobyčejný tučný mužík, mužíček, tučmužíček neboli netřesk , mateřídouška, fialka - vzhledem k období je to polní maceška, violka rolní - no a zvonek, ten taky pozná každý. Někdy je ale uváděný i rozchodník prudký, Pelyněk nebo Blín.
Jak se to trhalo? Děvče nesmělo s nikým mluvit ani se nesmělo při cestě zpět ohlížet. Po natrhání příslušných rostlin, opět se nesmí mluvit, ani smát a neohlížet se, zamíří do domu. Tam vloží toto devatero kvítí do své postele pod hlavu. O půlnoci svatojánské se pak zjeví nastávající manžel a do roka by měla být svatba.
Do Devatera kvítí mohl patřit také devětsil, komonice lékařská, májovník, mařinka vonná, devaterník penízkový, routa, třezalka toužebník a hvozdík. Také kopretina, sedmikráska a květy heřmánku byly zasvěceny lásce.