5. hodina
Celková ochrana – vlastnosti ochranné a odvracející neštěstí (říká se tomu atropaicie) se připisují mnoha rostlinám. Věří se, že jejich energie dokáže zahnat negativismus a upevnit dobro. Mezi stromy a keři k nim patří bez, borovice, bříza, cedr, cesmína, dub, ebenové dřevo, eukalyptus, hloh, javor, juka (máme jí většinou doma), kdoule, lípa, líska, maliní, moruše, oliva, ostružiní, santál, skořice, svída, šeřík, tamaryšek nebo topol.
Z pokojových a venkovních rostlinek se doporučuje pěstovat africkou fialku, araukárii, brambořík, voskovku, bambus, hyacint, kaktusy, kosatec, karafiát, lilii, ploštičník, zajímavou růži, sasanky, vřes a tařici.
Z obilovin je to především amarant (laskavec), ječmen a pšenice. Z ovoce a zeleniny je to borůvka, cibule, česnek, dýně, hlávkový salát, limetka, malina, petržel, šrucha, ale i dnes opomíjený tuřín.
Z bylin a koření se doporučují zvláště tyto – aloe, barvínek, benedikt, břečťan, hořčice, chaluha, jablečník, janovec, jetel, jmelí, kapradí, kmín, kopřiva, kozlík, levandulka, len, majoránka, měsíček, mochna, ostropestřec, ostrožka, routa, sléz, sporýš, třezalka, vavřín, vilín, vstavač, zemědým a ženšen. Za silné ochranné prostředky se považuje také pryskyřice ze stromů. Zvláště z těch, které symbolizují trvanlivost, stálost a nesmrtelnosti.
Takže právě z tohoto stromu lze tuto mízu využít. Její působení je velmi silné. V chrámech se také pálilo kadidlo (z kadidlovníku) a myrha jako ochrana před zlými duchy.
Odpuzování zlých duchů a záporných energií – česnek, pepřovník černý, pivoňka, řepík a z ne bylin je to sůl.
Odvrácení neštěstí – vykropení místnosti odvarem z pýru
Ochrana cestovatelů – lístek pelyňku nebo libečku vložte do obuvi, svěžest při cestách vám přinese větvička jalovce za kloboukem. Také pomáhá kořen kostivalu, lístkové oříšky, lopuch, máta peprná, mořské řasy a marta.
Ochrana čarodějnic – mnoho pověr se soustředí na ochranu před čarodějnicemi, ale i ony samotné se musely chránit. Kromě jedovatých bylin, jim k tomuto účelu sloužil i „obyčejný“ kmín.
Ochrana dětí – je třeba vyřezat kolébku z březového dřeva, tento strom totiž symbolizuje nový začátek. Někde se dával stroužek česneku do zavinovačky, pod polštář nebo pod čepičku. Dále se do koupele pro miminko přidával čistec. Pomáhají také korálky z plodů hvozdíku navlečené na červené niti. Jmelí zabraňuje zlým vílám v tom, aby dítě z kolébky ukradly a vyměnily ho za drzého fakana. No nevím … hodně rodičů nejspíš lituje, že to jmelí nepoužili. *mrkne na studenty*, neberte si to osobně. Z dalších lidových zvyků můžeme vidět zašité větvičky s plody jeřábu do oblečení, které děti chránili před uřknutím, hledík chránil děti před trpaslíky, aby je neukradli, kapradí účinkuje u nemluvňat a vkládá se do kolébky) dále to může být kopr, kozlík, len, pelyněk, pivoňka, růže, skořice, třezalka nebo yzop. Známé jsou i červené stužky a někdy se dětem pro ochranu pod postýlku ukládala metla. Lnice (je příbuzná z hledíkem) pomáhala proti uhranutí i očarování či rušení nekalého čarodějnického působení. Jen upozorňuji, že je třeba se vyvarovat ukládání do kolébky rostlin v dosahu již většího dítěte. Ne všechny jsou jedlé.
Ochrana dětí – je třeba vyřezat kolébku z březového dřeva, tento strom totiž symbolizuje nový začátek. Někde se dával stroužek česneku do zavinovačky, pod polštář nebo pod čepičku. Dále se do koupele pro miminko přidával čistec. Pomáhají také korálky z plodů hvozdíku navlečené na červené niti. Jmelí zabraňuje zlým vílám v tom, aby dítě z kolébky ukradly a vyměnily ho za drzého fakana. No nevím … hodně rodičů nejspíš lituje, že to jmelí nepoužili. *mrkne na studenty*, neberte si to osobně. Z dalších lidových zvyků můžeme vidět zašité větvičky s plody jeřábu do oblečení, které děti chránili před uřknutím, hledík chránil děti před trpaslíky, aby je neukradli, kapradí účinkuje u nemluvňat a vkládá se do kolébky) dále to může být kopr, kozlík, len, pelyněk, pivoňka, růže, skořice, třezalka nebo yzop. Známé jsou i červené stužky a někdy se dětem pro ochranu pod postýlku ukládala metla. Lnice (je příbuzná z hledíkem) pomáhala proti uhranutí i očarování či rušení nekalého čarodějnického působení. Jen upozorňuji, že je třeba se vyvarovat ukládání do kolébky rostlin v dosahu již většího dítěte. Ne všechny jsou jedlé.
Na svatou Valpurgu se řezaly pruty ze střemchy která se ve chlévech zastrkávaly na různá místa. Proti červům a parazitům se používal vratič. Proti uhranutí dobytka byl posed.
Ochrana domova
Domov jako místo našeho bezpečí, odpočinku je třeba chránit. Například kapradí vysazené před domem ho chrání zvenčí. Uvnitř můžeme zavěsit koprové stonky s kvítky na viditelné místo v domě. Jasan ve tvaru kříže položený ke dveřím také zajistí ochranu. Pokud se dům teprve staví, může se pro jeho ochranu do základů vložit kus jalovce. Kdo si buduje zahradu, nechť na její ochranu zasadí v jeho okolí cypřiš. Kousek střemchového dřeva se zastrkuje pod klenbu vchodových dveří. Kaktus jakéhokoli druhu je vynikající strážnou rostlinou, a proto pro plnou ochranu domu ho vysazujeme na každou světovou stranu. Nad dveřmi můžeme použít jmelí, větvičku z dubu či jasanu, barvínku, yzopu – prý pak nepřítel nemůže vejít do domu. Doporučuje se používat při svazování červené stužky. Svazek březových větviček zavěšený nad vchodem ochraňuje obyvatele domu a zabraňuje neštěstí. I zde se svazovalo červenou stužkou a věšelo se na čtyři strany hospodářství. Na podlahu se dávala routa, nebo se routa postříkala slanou vodou smíšenou s ranní rosou a zamávala se s ní. Pod práhy se zakopával kořen pelyňku či křenu – nikdo pak nikomu v domě neuškodil. Větvičky řešetláku položené ke dveřím či oknům odeženou nečisté síly od domu.
Zvláštním druhem ochrany je Cesmína – říká se, že jí milují zimní víly a pokud se mají možnosti u vás pod ní ukrýt, pak se vám odmění právě ochranou. Kolem domu se kvůli ochraně rozsypává také drcený kořen anděliky, bukvice lékařská, která tvoří ochranný štít, ale obě rostliny poslouží i jako nálev, jejíž vodou pak můžeme umýt okna i dveře.
Ochrana před bleskem – pomáhá kytice z jetele, bílých kopretin a třezalka zastrčená do okenic v předvečer svátku sv. Jana (24.6.). Pod lískou si prý odpočinula Panna Marie a proto se věří, že do lískového keře neudeří blesk, vyráběli se z něho křížky, které se na ochranu před bleskem a jeho následky zasvouvaly pod krovy, za obrazy, za nábytek. ˇUčinkuje také hloh zavěšený na nejvyšším místě v domě. Kytice třezalky se stavěla během bouřky do okna.
Ochrana před bludičkami – na hlavu si dejte věneček z fialek. Taktéž slouží jakožto ochrana před lstivými vílami a skřítky třezalka nebo náhrdelník z květů fialek.
Ochrana před čarodějnicemi a divoženkami – pomáhá větvička řešetláku po čistivého v oknech nebo svazek routy přivázaný na dveřích. Touto rostlinou se prý bránil antický hrdina Odysseus před čarodějkou Kirké. Ve škapulířích se nosí fazole, dokonce se věřilo, že pokud plivnete čarodějnici fazoly do obličeje, je možné jí tím zahnat. Na dveře či strop se věšel svazeček dobromysle a lze jeho účinek umocnit, pokud se k němu přidá i třezalka nebo méně známý rojovník bahenní. Nad dveře se umísťoval věneček z plavuně nebo svazek kozlíku, aby pod nimi musela projít každá návštěva, pokud to bude čarodějnice, věneček se má rozhoupat. V předvečer svátku Mikuláše až do Lucie by se měly pálit třísky z jedlového nebo bukového či dubového dřeva a s jejich kouřem prý údajně vyletí i čarodějnice. Pomáhá také bodláčí, na jejichž trny se nachytají negativní entity. Dále bambus, bez, čili paprička, divizna, galgán, hortenzie, jalovec, javor, kapradí, ale také jedovaté rostliny –durman, náprstník.
Rostliny z legend a pověstí
První jsem pro vás vybrala rostlinu s názvem ABAMA. Co o ní víme. Prý to byla bylina, pravděpodobně náležící do čeledi liliovitých a rostla na vlhkých lukách střední Evropy. Podle starých receptářů byla velice hledanou rostlinou pro jedy a čarování. Má zvláštní sílu, údajně změkčuje kosti dobytka, který ji náhodou omylem spásl. Pro rozpouštění a změkčování kostí nebýložravců se užíval výtažek získaný macerováním a lisováním této magické a tajuplné rostliny. Toť vše.
A nyní se podívejme na skutečnost. Můj názor je, že v Evropě byla vyhlazena, ale určitě existuje u mudlů někde v Africe. Proč? *usměje se* Kdo se trochu zajímá o kouzla woodo v Africe, tak ví, že existují kmeny, které lebky svých předků máčí v přírodních roztocích a lebka dospělého člověka se během nějaké doby zmenší na velikost nejméně poloviční při zachování všech svých tvarů. A zajímavé na tom je také to, že jejich součástí prý jsou výtažky právě z liliovitých rostlin.
Další zajímavou rostlinou je SARDEA, legendární rostlina vyvolávající smích. Podle starých popisů se podobala celeru. Sallustius ji ztotožňuje s rostlinou Sium latifolium. Mimantus ji pokládá za pryskyřník prudký. Podle jiných to může být tolika žlutá. Jinou rostlinou vyvolávající smích popisuje Plinius s odvoláním na Démokrita. Prý roste v Baktrii (dnešní Afghanistán) a u Borysthénu (dněpr). Užije-li ji kdo spolu s myrthou ve víně, objeví se mu před očima takové výjevy, že se nedokáže přestat smát, teprve až sní piniová semínka s pepřem a vypije palmové víno s medem.
Zeptám se na váš názor, k jaké rostlině – které opravdu v Afghanistánu roste a je velice známá bychom tuto rostlinu mohli přirovnat. I já jsem názoru toho, že se to hodně podobá Konopí indickému, mariháně. :D
Nyní se podíváme na stromy, které rostli v podsvětí.
Jako první je to nachově rudý strom. Rostl podle zápisků v podsvětní říši Xibalbě, jak o tom hovoří Popol Vuh. Když byli dva indiánští rekové Hun-Hunahpú a Vucub-Hunahpů obyvateli Xibalby zabiti, přikázali Smrti, aby Hun-Hunahpúova hlava byla vsazena na strom, jenž rostli na místě „kde se rozsýpá popel“. Sotva se tak stalo, strom se obsypal ovocem, ačkoliv předtím žádné nikdy neměl. Všichni xibalbští se podivovali kulatému ovoci, ale pánové podsvětní říše nařídili, že toto ovoce nesmí nikdo trhat. O zázračném ovoci se doslechla dívka jménem Ixquic. Když si chtěla utrhnout jeden plod, vypustila lebka na stromě doprostřed dívčiny dlaně slinu, dívka účinkem sliny počala a měla být proto obětována. Do dýňové číše, kam mělo být vloženo její srdce, šli nasbírat šťávu z tohoto stromu . Ze stromu vytryskla rudá šťáva, která tam skanula a vytvořila chuchvalec, který vypadal jako srdce. Když toto bylo vloženo na oheň, linula se z něj vůně.
Toť vše o podsvětním stromu a nyní Vaše názory? Nepřipomíná vám to nějaký zajímavý strom, o kterém jsme se učili?
Ano, jistě, draží strom jehož šťáva má barvu i hustotu krve a používá se jako vykuřovadlo.
Jiný podsvětní strom je zminován na několika místech v Koránu. Zaqqúm, rostoucí na dně pekla. Jeho plody, které jsou odporné chuti i odporného zápachu a navíc ještě trnité slouží za potravu zatracencům.
A jako poslední jsem pro vás připravila Ptakorodou jedli. Gerald z Walesu referuje ve svých Dějinách a místopisu Irska o berneškách, které se rodí z jedlí. Podobají se divokým kachnám, ale jsou menší. Rodí se z jedlových kmenů padlých na mořskou hladinu. Zprvu vypadají jako kakési výrůstky na dřevě, pak visí zobákem na něčem, co vypadá jako chaluha zachycená na kmeni, a aby se mohly nerušeně vyvíjet, chrání je skořápky. Časem, jak získávají řádné opeření, buď spadnou do vody, nebo se volně vznesou do vzduchu. Během svého podivného vývoje získávají potravu ze stromových šťáv a z mořské vody. Proto je v některých částech Irska jedí kněží i biskupové v postní době, aniž tím hřeší, protože je nepovažují za maso, kdyžse z masa nezrodily. Gerald dále uvádí, že na vlastní oči mnohkrát viděl tisíce malých tělíček těchto ptáků, jak visí na jediném kmeni na pobřeží, ve skořápách i již vyvinutá.
Dodatečně….
MOLY – rostlina, kterou dal bůh Hermés Odysseovi, aby jej ochránil od kouzel čarodějky Kirké. Tato bylina měla černý kořen a květy barvy mléka. Homér o ní hovoří, když líčí Odysseovo setkání s Hermem:
..“Kirké ti zavřela druhy v podobě vepřů, do kotců prasat. Jdeš je snad zachránit? Blázne. Vrátíš se sotva, zůstaneš s nimi. Líbíš se mi však. Poradím ti. Dám ti čarovný kořen a ty jdi jen klidně k jejímu dvorci. Neboj se, ujdeš smrti. Domluvil, vytrhl ze země čarovnou bylinu, podal mi ji a ukázal vlastnosti její. Kořen byl černý, květy pak bílé jak mléko. Bozi jí říkají móly. Lidé ji nevyhrabou, jen bozi, ti mohou všecko.
Další zmínka o této zajímavé rostlině najdeme u Plinia, který o moly píše, že slouží proti nejsilnějším jedům a pokračuje: Roste prý dnes kolem Fenea a v ardkádské Kylleně, má kulatý kořen barvy černé, velikosti cibule, listy se podobá mořské cibuly a nesnadno se vykopává. Řečtí autoři nakreslili její květ jako žlutý, ač Homér udává bílý. Jeden lékař, - zkušený znalec bylin – mi tvrdil, že roste i v Itálii. A viděl jsem tu rostlinu přinesenou po několika dnech z Kampánie, byla obtížně vykopatelná z kamenů, kořen byl dlouhý třicet stop a to ještě nebyl celý, byl přetržen.
Můj názor – vycházím z popisu, který říká, že připomíná cibuli. Kdesi jsem četla, že když řádila chřipka, jedna rodina z vesnice neonemocněla. Na stůl prý dala mísu z cibulí (nejspíš oloupanou) a ta prý do sebe vtáhla všechny bacily z místnosti. Samozřejmě, že už to pak není jedlé. J Možná na té cibuli něco je. Ve středověku učitelé, kteří přicházeli do častého styku s mnoha mudli, jedli cibuli a česnek a tím se také chránili proti nemocem. A na stavbách pyramid se také živili dělníci cibulí, česnekem a pivem.