6. hodina
Píchavé rostliny a jejich magie
Pichlavé a špičaté rostliny, jakými jsou například kaktusy, jukky, palmy atd, je lepší mít raději v prostorech, kterými se pouze prochází nebo se v nich zdržujeme jen kratší dobu, například ve společném vstupním prostoru, na balkoně nebo na chodbě. Zde naše pichlavé rostliny plní především ochrannou funkci.
Všechny druhy bodláků mají společné magické účinky. Bodláky jsou také účinné při ochraně domácnosti. Pokud se chcete zbavit různých nepříjemných entit či duchů, nasypte do rohů sůl a do vázy dejte ke dveřím i do oken bodláky. Entity se prý napíchnout na jejich trny. Jsou čarodějky, které používají bodláky na ukončení lásky a zbavení se nevhodného partnera. Používá se vratič nebo právě bodláky. Ve vykuřovací misce očadíte něco, co představuje osobu, jíž se chcete zbavit. Nebo mu či jí připravíte lázeň, do které nalijete roztok z vratiče nebo bodláku. Pokud chcete na někoho zapomenout, aplikujte totéž i na sebe. Po takové koupeli se neotíráte ručníkem, ale necháte vodu na sobě uschnout. Bodlák se považuje také za rostlinu vytrvalosti. Během dlouhých zimních měsíců pomá dohlédnout na konec zimy a na nové probuzení země. Pro tuto vlastnost byla prý rostlina zvlášť vhodná pro svátek Samhain.
Na filipojakubskou noc se dávali před vrata na dvory nebo do oken také zašpičatělé pruty z lípy a akátu, aby se čarodějnice, kterých se mudlové bály, napíchla a raději šla jinam. Taktéž jim sloužili proti magii černý bez a trní hlohu nebo šípku.
Ostropestřec Mariánský
Pokud bude mít kolem vás někdo potíže z játry, pak nejlepší co může být je právě tato rostlina. Rostlinu poznáte velice snadno, vypadá jako bodlák, ale listy má skvrnité. Tyto skvrny stojí také za samotným přídavným jménem byliny. Legendy totiž praví, že bílé skvrny vznikly z mléka panny Marie a dodaly ostropestřci mariánskému účinné látky, které jsou zdraví prospěšné. Dokonce před „pijatykou“ bychom měli preventivně užívat tinkturu, aby játra nedostaly tak „zabrat“.
Štětka soukenická
Štětka soukenická se využívá nejen k dekoračním účelům, kdy se sušená přidává ke smutečním aranžím na hroby, ale má i léčivé účinky. Kořen štětky soukenické naložený v lihu se užívá jako tinktura na nebezpečnou boreliózu. Zabraňuje dalšímu množení borelií v těle.
Maralí kořen
Jeho jméno je odvozeno od toho, že je potravou jihosibiřských jelenů Maralů. léčivé účinky. Jsou podobné jako u známého ženšenu a působí proti únavě, stresu a celkově posilují organismus.
Lopuch
Zejména v zemích Orientu, v Japonsku i v Číně je považován za významnou zeleninu. Konzumuje se především mladý jednoletý kořen, který se upravuje vařením, smažením i pečením, nebo se sušený používá do čajů. Čerstvý kořen prý připomíná chutí mandle, strouhá se na chleba a pomáhá při léčbě cukrovky.
Benedikt lékařský
Ve středověku nazývali benedikt „požehnaný bodlák“, neboť čistí krev, ničí hnilobu a byl nejúčinnějším lékem při morových epidemiích. Slavný bylinkář Matthioli i benediktu velmi vážil a tvrdil, že když rakovinové nádory zničí část těla až do kosti, prášek z benediktu ránu zacelí a naroste nová tkáň
Cesmína si mezi našimi vánočními dekoracemi dobývá stále důležitější místo. Není to jen díky její neobyčejné kráse a vzhledu, ale také proto, že dnešní společnost zažívá návrat ke starým zvykům a tradicím, mezi které cesmína rozhodně patří.
Rozeznáváme několik druhů cesmín. Znalci čaje si nejspíš vzpomenou na cesmínu paraguayskou, ze které se v Brazílii vyrábí chutné maté, ale my se zde zaměříme na cesmínu ostrolistou, které je v Evropě zdaleka nejrozšířenějším druhem.
Cesmína byla oblíbenou rostlinou už při starověkých římských oslavách slunovratu (saturnáliích), které musely později ustoupit našim Vánocům. Větvičky cesmíny posílali staří Římané jako pozornost všem svým přátelům. Kdo větvičku nedostal, poznal, že upadl v nemilost. Později se cesmína se svými neopadavými listy stala symbolem pokračování života.
Severské národy zase spojovaly hrdou cesmínu se svým druhým nejdůležitějším bohem Thrórem (nejdůležitější byl Odin, jeho otec).
Křesťanská tradice zase představuje cesmínu jako symbol věčného života. Pichlavé listy cesmíny byly spojovány s Kristovou trnovou korunou a červené plody s jeho krví. V Německu se větvičky cesmíny sázely do květináče s hlínou a poté se rozdávaly mezi nejbližší přátele. Pokud byla větvička důkladně zavlažována, brzy vykvetla. Odměnou pro dárce byly drobné dárky.
Lidové tradice Českých zemí uctívaly cesmínu především jako ochranu proti čarodějnicím. Z téhož důvodu se z cesmínových keřů vysazovaly živé ploty a z cesmínového dřeva vyráběly prahy domů. Kdo chtěl mít ochranu opravdu důkladnou, vysadil si ještě poblíž domu malý cesmínový stromek.
Cesmína se používala také k věštění budoucnosti. Dnešní zvyk posílání plovoucích svíček je vlastně zjednodušená forma dávného zvyku, kdy se na velké listy cesmíny připevňovaly malé svíčky a ty se pak pouštěly po vodě. V Anglii si zase dávaly pod polštář lístky cesmíny se jmény svých nápadníků, a ten, který ráno vytáhly jako první, měl nést jméno budoucího ženicha.
Pokud jste si někdy prohlíželi staré vánoční pohlednice, možná jste si všimli, že se na nich spolu s cesmínou často vyskytuje červenka. Není to jen estetický tah. Podle keltské pověsti přinesla červenka lidem oheň v podobě zapálené cesmínové větvičky. Přitom si ale nešťastnou náhodou popálila náprsenku, která je od té doby červená. Pokud chcete dodržet další Vánoční zvyk, dejte na Štědrý den do krmítka cesmínovou větvičku spolu s krmením pro ptáčky. Pokud ptáčkové přiletí, znamená to štěstí v celém příštím roce.